Dvojčata – do školy společně nebo zvlášť?

K častým otázkám rodičů dvojčat předškolního věku patří zda je dát do jedné třídy nebo je raději rozdělit. Tomuto tématu se věnovala také Pat Preedy ve své přednášce, se kterou vystoupila na Konferenci o vícečetných porodech – Kanada 2003.

Pat Preedy se začala zajímat o školní problematiku dětí z vícečetných porodů v roce 1992, kdy se při zahájení školní docházky objevilo v její škole v Solihull, West Midlands v Anglii devět „sad“ dvojčat. Tím bylo dosaženo celkového počtu deseti párů dvojčat při započtení těch, které již byly zapsány.

Pat začala spolupracovat s profesorem Davidem Hayem z Austrálie a k velkému štěstí rodičů dvojčat na celém světě společně vytvořili důležité webové stránky www.twinsandmultiples.org pro rodiče, kteří si pokládali důležitou otázku: mají být dvojčata dohromady nebo odděleně? Dalším rozšířením výzkumu Pat a David dále poskytovali důležitou zpětnou vazbu pro pedagogické pracovníky při podpoře každého dítěte z vícečetného porodu pro dosažení co nejlepších výsledků.

Pat zahájila přednášku vysvětlením, že ona a David identifikovali tři hlavní kategorie dětí z vícečetných porodů: extrémně individuální, zdravě závislé a úzce vázané. Povahové rysy těchto kategorií jsou:

Extrémně individuální

• má rád své vlastní přátele, nedělí se o ně
• hraje si většinou sám
• rozhodne se neúčastnit se interakce, pokud je další z vícerčat úspěšné
• polarizuje své chování, jde do extrémů (andílek/prevít)
• je nadměrně soutěživý
• má odpor k druhému dvojčeti (k dalším vícerčatům)
• odmítá se oblékat stejně
• snaží se být dominantní

Zdravě závislé

• má své vlastní, ale i společné přátele
• jsou spokojené, i když jsou každý zvlášť nebo pohromadě
• podporují se navzájem
• vyvíjí se jako jednotlivec se svou vlastní identitou
• vybírá si, zda bude mít stejné nebo jiné zájmy než ostatní vícerčata

Úzce vázané

• při rozdělení jsou nešťastné, chtějí být spolu většinu času nebo pořád
• reagují vzájemně na svá jména nebo společné jméno, např. „Dvojky“
• nerozezná svůj obraz v zrcadle
• používá řeč dvojčat (kryptofazie)
• zpomaluje nebo zrychluje, aby zůstal na stejné úrovní, zvláště ve škole
• málo nebo žádní individuální přátelé
• kombinuje, aby mohl vytvořit jednotku (celek)
• oblékají se a chovají stejně

Pet prezentovala několik způsobů, jak pomáhat vícerčatům a podporovat je v dosažení individuálního myšlení, a to jak ze strany rodičů tak i učitelů:

• udržujte individuální oční kontakt, aby si každé dítě uvědomilo, že mluvíte pouze na ně
• na začátku větu řekněte jméno dítěte, pak pokračujte ve své žádosti nebo vysvětlení. Dítě se pak na vás soustředí a nevznikne nedorozumění, na koho vlastně mluvíte
• ujistěte se, že každé dítě mluví samo za sebe a že to není vždy jen jedno, které zastane (skoro) veškeré mluvení
• pokud máte potíže dostat se blíže k jednomu, oběma nebo všem dětem, využijte hru jako vodítko ke konverzaci. Během hry může rodič nebo učitel vytvořit různé varianty činnosti, při kterých dítě zapojí otázkami, jak by asi reagovalo nebo co by asi cítilo v různých situacích. Při hře se většina dětí přestane kontrolovat a řekne, co si myslí. Herní situace versus skutečná situace tak umožňuje získat od dítěte nenásilnou zpětnou vazbu.

Pat připomněla, že jedním z „problémů“ vícerčat je to, že mezi sebou nemají dostatek soukromí. Pat uvedla příklad: pokud rodiče posílají jedno z vícerčat na tábor, obvykle pošlou obě dvě (nebo všechny tři). Následně pak vícerčata neprožijí stejnou zkušenost, jako kdyby jelo na tábor jen dítě jedno. Tím, že jedou společně, netráví čas odděleně, nejsou nucena vyhledávat si své vlastní přátele nebo rozvíjet své vlastní zájmy. Jsou tak bezděčně nasměrována k tomu, aby i nadále spoléhala jedno na druhé, a tak prožila nedostatek soukromí.

Pat zdůraznila, že jak rodiče tak i učitelé mohou vícerčatům pomáhat při dosahování co nejlepších výsledků. Obě skupiny musejí znát výše zmíněné kategorie dvojčat a umět vícerčata do těchto kategorií zařadit. Pokud lze určit, jaké vztahy mezi vícerčaty panují, mohou rodiče i učitelé dětem vhodně pomáhat a podporovat je v plném rozvinutí jejich schopností. Pat upozornila na to, že „nevědomá nekvalifikovanost“ vede k neschopnosti

uvědomit si, jakým těžkostem musejí v prvních školních letech vícerčata čelit, ať už jsou dohromady nebo zvlášť.

Přednášku Pat vyslechlo přes 100 účastníků, většinou rodičů, jejichž děti jsou ve školním věku nebo těsně před ním a kteří se chtějí správně rozhodnout při přihlašování svých dětí do tříd. Ačkoli na tuto přednášku byly několikrát dopředu upozorněny místní školy, počet přítomných učitelů byl zklamáním a byl omezen na ty, kteří mají vícerčata. Školy si zatím neuvědomují, jak dalece mohou pomáhat vícerčatům a jejich rodičům při rozhodování o umístění do tříd. A ani si neuvědomují svou důležitou podpůrnou roli, kdy mohou pomáhat vícerčatům při jejich příchodu do školy a při jejich vzájemném oddělení. Nedostatečná návštěvnost vychovatelů ze školek, učitelů, ředitelů a vedení škol mě utvrzuje v tom, že vedení škol podceňují a neuvědomují si, jak důležitou roli hrají v procesu, kdy se rozhoduje o umisťování dětí do tříd, a jak je důležité mít informace týkající se vícerčat ve školách, a tak tato vedení nakonec pracují v „nevědomé nekvalifikovanosti“.

Podle zahraničních materiálů zpracovaly Mgr.Vladka Sedláková a Mgr.Klára Rulíková

Více o vývoji a výchově dvojčat naleznete na www.dvojcata.cz.