Dvojčata – do školy společně nebo zvlášť?

Klára Rulíková 6
Dvojčatá do školy

K častým otázkám rodičů dvojčat předškolního věku patří zda je dát do jedné třídy nebo je raději rozdělit. Tomuto tématu se věnovala také Pat Preedy ve své přednášce, se kterou vystoupila na Konferenci o vícečetných porodech – Kanada 2003.

 

 

Pat Preedy se začala zajímat o školní problematiku dětí z vícečetných porodů v roce 1992, kdy se při zahájení školní docházky objevilo v její škole v Solihull, West Midlands v Anglii devět „sad“ dvojčat. Tím bylo dosaženo celkového počtu deseti párů dvojčat při započtení těch, které již byly zapsány.

 

 

Pat začala spolupracovat s profesorem Davidem Hayem z Austrálie a k velkému štěstí rodičů dvojčat na celém světě společně vytvořili důležité webové stránky www.twinsandmultiples.org pro rodiče, kteří si pokládali důležitou otázku: mají být dvojčata dohromady nebo odděleně? Dalším rozšířením výzkumu Pat a David dále poskytovali důležitou zpětnou vazbu pro pedagogické pracovníky při podpoře každého dítěte z vícečetného porodu pro dosažení co nejlepších výsledků.

 

 

Pat zahájila přednášku vysvětlením, že ona a David identifikovali tři hlavní kategorie dětí z vícečetných porodů: extrémně individuální, zdravě závislé a úzce vázané. Povahové rysy těchto kategorií jsou:

 

 

Extrémně individuální

  • má rád své vlastní přátele, nedělí se o ně
  • hraje si většinou sám
  • rozhodne se neúčastnit se interakce, pokud je další z vícerčat úspěšné
  • polarizuje své chování, jde do extrémů (andílek/prevít)
  • je nadměrně soutěživý
  • má odpor k druhému dvojčeti (k dalším vícerčatům)
  • odmítá se oblékat stejně
  • snaží se být dominantní

 

 

Zdravě závislé

  • má své vlastní, ale i společné přátele
  • jsou spokojené, i když jsou každý zvlášť nebo pohromadě
  • podporují se navzájem
  • vyvíjí se jako jednotlivec se svou vlastní identitou
  • vybírá si, zda bude mít stejné nebo jiné zájmy než ostatní vícerčata

 

 

Úzce vázané

  • při rozdělení jsou nešťastné, chtějí být spolu většinu času nebo pořád
  • reagují vzájemně na svá jména nebo společné jméno, např. „Dvojky“
  • nerozezná svůj obraz v zrcadle
  • používá řeč dvojčat (kryptofazie)
  • zpomaluje nebo zrychluje, aby zůstal na stejné úrovní, zvláště ve škole
  • málo nebo žádní individuální přátelé
  • kombinuje, aby mohl vytvořit jednotku (celek)
  • oblékají se a chovají stejně

 

 

Pet prezentovala několik způsobů, jak pomáhat vícerčatům a podporovat je v dosažení individuálního myšlení, a to jak ze strany rodičů tak i učitelů:

  • udržujte individuální oční kontakt, aby si každé dítě uvědomilo, že mluvíte pouze na ně
  • na začátku větu řekněte jméno dítěte, pak pokračujte ve své žádosti nebo vysvětlení. Dítě se pak na vás soustředí a nevznikne nedorozumění, na koho vlastně mluvíte
  • ujistěte se, že každé dítě mluví samo za sebe a že to není vždy jen jedno, které zastane (skoro) veškeré mluvení
  • pokud máte potíže dostat se blíže k jednomu, oběma nebo všem dětem, využijte hru jako vodítko ke konverzaci. Během hry může rodič nebo učitel vytvořit různé varianty činnosti, při kterých dítě zapojí otázkami, jak by asi reagovalo nebo co by asi cítilo v různých situacích. Při hře se většina dětí přestane kontrolovat a řekne, co si myslí. Herní situace versus skutečná situace tak umožňuje získat od dítěte nenásilnou zpětnou vazbu.

 

 

Pat připomněla, že jedním z „problémů“ vícerčat je to, že mezi sebou nemají dostatek soukromí. Pat uvedla příklad: pokud rodiče posílají jedno z vícerčat na tábor, obvykle pošlou obě dvě (nebo všechny tři). Následně pak vícerčata neprožijí stejnou zkušenost, jako kdyby jelo na tábor jen dítě jedno. Tím, že jedou společně, netráví čas odděleně, nejsou nucena vyhledávat si své vlastní přátele nebo rozvíjet své vlastní zájmy. Jsou tak bezděčně nasměrována k tomu, aby i nadále spoléhala jedno na druhé, a tak prožila nedostatek soukromí.

 

 

Pat zdůraznila, že jak rodiče tak i učitelé mohou vícerčatům pomáhat při dosahování co nejlepších výsledků. Obě skupiny musejí znát výše zmíněné kategorie dvojčat a umět vícerčata do těchto kategorií zařadit. Pokud lze určit, jaké vztahy mezi vícerčaty panují, mohou rodiče i učitelé dětem vhodně pomáhat a podporovat je v plném rozvinutí jejich schopností. Pat upozornila na to, že „nevědomá nekvalifikovanost“ vede k neschopnosti

uvědomit si, jakým těžkostem musejí v prvních školních letech vícerčata čelit, ať už jsou dohromady nebo zvlášť.

 

 

Přednášku Pat vyslechlo přes 100 účastníků, většinou rodičů, jejichž děti jsou ve školním věku nebo těsně před ním a kteří se chtějí správně rozhodnout při přihlašování svých dětí do tříd. Ačkoli na tuto přednášku byly několikrát dopředu upozorněny místní školy, počet přítomných učitelů byl zklamáním a byl omezen na ty, kteří mají vícerčata. Školy si zatím neuvědomují, jak dalece mohou pomáhat vícerčatům a jejich rodičům při rozhodování o umístění do tříd. A ani si neuvědomují svou důležitou podpůrnou roli, kdy mohou pomáhat vícerčatům při jejich příchodu do školy a při jejich vzájemném oddělení. Nedostatečná návštěvnost vychovatelů ze školek, učitelů, ředitelů a vedení škol mě utvrzuje v tom, že vedení škol podceňují a neuvědomují si, jak důležitou roli hrají v procesu, kdy se rozhoduje o umisťování dětí do tříd, a jak je důležité mít informace týkající se vícerčat ve školách, a tak tato vedení nakonec pracují v „nevědomé nekvalifikovanosti“.

 

 

Podle zahraničních materiálů zpracovaly Mgr.Vladka Sedláková a Mgr.Klára Rulíková

 

 

Více o vývoji a výchově dvojčat naleznete na www.dvojcata.cz.

 

1 Hviezdička2 Hviezdičky3 Hviezdičky4 Hviezdičky5 Hviezdičiek (Žiadne hodnotenia)
Loading...

Komentáre k článku

  1. Moje dvojčata chodili v prvej triede škôlky do tej istej triedy, správali sa príšerne, vkuse sa bili, navzájom sa podporovali v týraní spolužiakov a podobne, čo ma dosť prekvapilo, lebo doma to nerobili. Tak sme ich rozdelili, chodlili každy do inej triedy /veľká škôlka/ a fungovalo to fajn, na výletoch či škôlke prírode aj keď boli spolu neboli problemy. Do školy nastupili do tej istej triedy, napriek môjmu upozorneniu /riaditelka má psychologické vzdelanie a povedala, že sa v tom vyzná lepšie/, celý rok som počúvala sťažnosti na správanie a súčasne, že “by bolo kruté ich rozdeliť”. Od septembra nastupujú na inú školu a každý do inej triedy.

  2. Moje dvojčata chodili v prvej triede škôlky do tej istej triedy, správali sa príšerne, vkuse sa bili, navzájom sa podporovali v týraní spolužiakov a podobne, čo ma dosť prekvapilo, lebo doma to nerobili. Tak sme ich rozdelili, chodlili každy do inej triedy /veľká škôlka/ a fungovalo to fajn, na výletoch či škôlke prírode aj keď boli spolu neboli problemy. Do školy nastupili do tej istej triedy, napriek môjmu upozorneniu /riaditelka má psychologické vzdelanie a povedala, že sa v tom vyzná lepšie/, celý rok som počúvala sťažnosti na správanie a súčasne, že “by bolo kruté ich rozdeliť”. Od septembra nastupujú na inú školu a každý do inej triedy.

  3. My sme sa k dvojčatám dostali neskôr, sme pestúnmi. Deti ( chlapec a dievča)majú 11rokov, celý život asi počúvali, že dvojičky majú robiť všetko spolu (rozumej – všetko, čo chce chlapec, dievča sa má prispôsobiť). Aj oblečenie a účes mávali podobné, chlapčenské.Takto to fungovalo v pôvodnej rodine a aj v DeD. Keď prišli k nám, začali sme tieto predstavy “upravovať”. Malý mal zo začiatku ťažké chvíle, keď zisťoval, že sestra nie je poskok na upratovanie po ňom a za zábudlivosť ( napr. pri zaznačení úloh v škole) je zodpovedný sám. Malá úplne rozkvitla, rozrečnila sa a získava sebavedomie. Jemu to tiež nie je na škodu, je samostatnejší a zodpovednejší. V škole najprv sedeli spolu, ale majú fajn učiteľku, pomerne rýchlo zistila, že bude lepšie ich rozdeliť a posadiť k iným deťom. To, že sú v jednej triede, je skôr na osoh, pretože im to pomohlo adaptovať sa v novej rodine, meste, škole…Doma si tiež už hľadajú vlastných kamarátov. Stále “patria k sebe”, ale už na sebe až tak nevisia. Jediný, komu to naozaj prekáža, je ich biologický otec, toho to vyslovene uráža. Stačí, aby boli nakrátko uňho a všetko je po starom. Našťastie to nie je pričasto a rýchlo sa vracajú do “normálnych” koľají.

  4. My sme sa k dvojčatám dostali neskôr, sme pestúnmi. Deti ( chlapec a dievča)majú 11rokov, celý život asi počúvali, že dvojičky majú robiť všetko spolu (rozumej – všetko, čo chce chlapec, dievča sa má prispôsobiť). Aj oblečenie a účes mávali podobné, chlapčenské.Takto to fungovalo v pôvodnej rodine a aj v DeD. Keď prišli k nám, začali sme tieto predstavy “upravovať”. Malý mal zo začiatku ťažké chvíle, keď zisťoval, že sestra nie je poskok na upratovanie po ňom a za zábudlivosť ( napr. pri zaznačení úloh v škole) je zodpovedný sám. Malá úplne rozkvitla, rozrečnila sa a získava sebavedomie. Jemu to tiež nie je na škodu, je samostatnejší a zodpovednejší. V škole najprv sedeli spolu, ale majú fajn učiteľku, pomerne rýchlo zistila, že bude lepšie ich rozdeliť a posadiť k iným deťom. To, že sú v jednej triede, je skôr na osoh, pretože im to pomohlo adaptovať sa v novej rodine, meste, škole…Doma si tiež už hľadajú vlastných kamarátov. Stále “patria k sebe”, ale už na sebe až tak nevisia. Jediný, komu to naozaj prekáža, je ich biologický otec, toho to vyslovene uráža. Stačí, aby boli nakrátko uňho a všetko je po starom. Našťastie to nie je pričasto a rýchlo sa vracajú do “normálnych” koľají.

  5. Učila som už ako siedmačku jedno dievča a až ku koncu šk. roka som sa dozvedela, že má dvojičku a to na úplne inej škole. PO štvrtej triede sa jedna dostala na 8-ročné gymnázium na matematiku a druhá na gymnázium na jazyky. Keď som ich stretla spolu, boli na nerozoznanie aj sa skoro rovnako denne obliekali, povyhy mali podobné, ale záujmy úplne iné od detstva.

  6. Učila som už ako siedmačku jedno dievča a až ku koncu šk. roka som sa dozvedela, že má dvojičku a to na úplne inej škole. PO štvrtej triede sa jedna dostala na 8-ročné gymnázium na matematiku a druhá na gymnázium na jazyky. Keď som ich stretla spolu, boli na nerozoznanie aj sa skoro rovnako denne obliekali, povyhy mali podobné, ale záujmy úplne iné od detstva.

Pridaj komentár