“Další prosím.”
“Dobré ráno, rádi bychom se vzali.”
“Vaše jména prosím.”
“Petr a Pavel Novákovi.”
“Vy jste příbuzní? Vidím, že jste si podobní.”
“Ano, my jsme bratři.”
“Bratři? Tak to se nemůžete vzít.”
“Pročpak? Vy neoddáváte páry stejného pohlaví?”
“Ale oddáváme, tisíce, ale ne sourozence, to by byl incest.”
“Incest? My nejsme homosexuálové!”
“Ne? Tak proč se chcete brát?”
“Samozřejmě pro finanční výhody. A máme se rádi. A žádné jiné vyhlídky kromě toho nemáme.”
“Ale my oddáváme jen homosexuály a lesbičky, kterým byla odepřena práva zaručená ostatním občanům. Když nejste homosexuálové, můžete si vzít ženu.”
“Ale počkejte, to přece mohou homosexuálové také. To, že nejsem homosexuál ještě neznamená, že si chci vzít nějakou ženskou. Já se chci oženit tady s Pavlem.” “A já zase s Petrem.” “Tak vy nás budete diskriminovat jenom proto, že nejsme homosexuálové?”
“Dobře, dobře, nechme toho. Tady máte ty papíry. Další!”
“Ahoj, chceme se brát!”
“Jména?”
“Jan Hrubý, Jana Čížková, Robert Zelenka a Julie Hrušková.”
“Kdo si bere koho?”
“My všichni se chceme navzájem oženit a provdat.”
“Ale vždyť jste čtyři!”
“Správně. Čtyři normální bisexuálové a máme se navzájem rádi. Já miluji Janu a Roberta, Julie miluje Roberta a Jana a Robert zase miluje Julii a mne. Takže se chceme všichni vzít. Zdůraznit své sexuální preference v manželském svazku je ta jedině správná cesta.”
“Ale my oddáváme jen homosexuální a lesbické páry.”
“Takže vy diskriminujete bisexuály?”
“Ne, ne, to jen, že tradiční představa manželského svazku se týká párů.”
“Ale, a odkdy se zastáváte tradic?”
“Ne, to ne, chtěl jsem jen říci, že někde prostě musí být stanoven nějaký limit.”
“A to říká kdo? Neexistuje žádné logické zdůvodnění limitovat sňatek jen pro dvojice. Větší skupiny jsou mnohem lepší. Kromě toho, chceme svá práva. Starosta města prohlásil, že ústava zaručuje rovná práva všem. Naval ten oddávací list.”
“Tak dobře. Další prosím.”
“Dobrý den. Chci se oženit.”
“Jména?”
“David Procházka.”
“A jméno partnera?”
“Žádné není. Já si chci vzít sám sebe.”
“Sám sebe? Co tím sakra myslíte?”
“To je tak. Můj psychiatr tvrdí, že mám rozpolcenou osobnost. Takže já bych ty dvě poloviny chtěl spojit sňatkem. Abych mohl podávat daňové přiznání jako rodina.”
“V pořádku. Tady máte ten papír.”
“Další! Ta paní s tím kokršpanělem, prosím……”
- zdroj: Prevzaté z Facebooku / pozn. redakcie: Nezdržali sme sa:)
(10 hlasov, priemerne: 5,00 z 5)
Loading...
tak teraz neviem…ono to asi akože má byť vtipné (nie, naozaj nie je), zároveň je to zaradné do sekcie “vážne veci – na zamyslenie”..
ale ono je to skôr nechutné – teraz myslím tú predstavu, že ponižovať niekoho, zraňovať ho a ubližovať mu je v poriadku, dokonca výborná zábava…
…a chcel to byť portál o výchove
Prečo by to nemalo byť v sekcii “vážne veci – na zamyslenie”?
Práveže sa to výborne hodí do celospoločenskej debaty, ktorá aktuálne rezonuje v našej spoločnosti…
Som zástankyňa tradičnej rodiny, manželstva muž+žena. Ale je tu zopár ľudí, ktorí majú opačný názor a snažia sa ma presvedčiť, že ja som tá zlá, kto ich diskriminuje. Vraj prečo nie muž+muž, žena+žena, dospelý+dieťa, atď. … Nechcem nikomu upierať právo žiť si svoj život podľa seba. Ale nemôžem ani ustúpiť. Nerada by som, aby moje deti žili v spoločnosti, kde sa hranice normálnosti posúvajú stále viac a viac… Na úkor detí, ktoré by vyrastali v takýchto “netradičných” rodinách. Na úkor mojich detí, ktoré by mali žiť v schaosenej spoločnosti.
Ak budeme ustupovať, tak to môže zájsť tak ďaleko, že tento článok už vôbec nebude úsmevný, ale stane sa realitou…
nemam pocit ze by tento clanok ponizoval, lebo nehodnoti, len opisuje a zbytok je na kazdom z nas – ci sa zasmejeme a nad cim vlastne, ci sa rozhodneme bojovat za prava a za ake vlastne
Tak to je dobre! Ani ja som sa nezdrzala… 🙂